jj, už to vyšlo, tak jen pro "doplnění" přikládám, co jsem o tom sepsal do PSVK.
LID RUDÉHO OBLAKA – DĚJINY OGLALSKÝCH LAKOTŮ
(340 stran, 2007, Nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka/
www.paseka.cz; Praha, ISBN 978-80-7185-880-5. Vydání první. Překlad Jan F.Ullrich – z angl.originálu Red Cloud’s Folk: A history of the Oglala Sioux Indians. Doporučená cena 369,-)
Autorem knihy je George E.Hyde (1882-1968) a přestože neměl historické vzdělání, jeho knihy o historii Lakotů, včetně této, si získaly obrovskou popularitu u laické veřejnosti i značnou citovanost v následných historických pracích. Jako jeden z prvních také začleňoval do vysvětlení historických událostí informace od tehdy žijících pamětníků, s nimiž vedl čilou korespondenci. I když kniha samotná není přímo autobiografické vyprávění náčelníka Rudého Oblaka, popisuje značné množství událostí, konfliktů a situací, se kterými byl nucen se potýkat a vést jimi svůj lid. Když projdete první stovku stran náročného textu, jenž popisuje migraci jednotlivých lakotských tlup z oblasti horního toku Mississippi na území Velkých plání a dále na západ, dostanete se k zajímavějšímu líčení postupného vytlačování Arikarů, Kríů, Ponků a dalších konkurenčních kmenů, až po stále krvavější konflikty s bělošskými přistěhovalci a armádou v průběhu druhé poloviny devatenáctého století, které nakonec vyústily ve vynucené přesídlení Oglalů do jihodakotské rezervace Pine Ridge.
Velmi kvalitní překlad poskytl Jan F.Ullrich, jenž se plně orientuje v lakotské kultuře a historii a který k této knize rovněž napsal rozsáhlý a obohacující doslov. Velkou škodou tohoto vydání je však to, že tento doslov nakonec nebyl vydán v plné verzi, která obsahovala mimo jiné i barvitou válečnou historku, kdy se po mnoha letech setká Rudý Oblak s válečníkem z kmene Černonožců, kterého v mládí nechal zaživa skalpovat, a jenž teď děkoval Rudému Oblaku, že mu tehdy nechal život, než stádo koní, které oni sami den předtím ukradli Vranám; vykouřili spolu dýmku a vyprávěli si o svých válečních skutcích. Nebo také chybí zajímavé, dvojjazyčně (lakotsko-česky) psané vyprávění pamětníka a spolubojovníka Rudého Oblaka – Zpívajícího Medvěda, jehož vyprávění zaznamenali misionáři kolem roku 1915 a jehož text je spolu se stovkami dalších uložen v misijním archivu Holy Rosary Mission v rezervaci Pine Ridge, a tento soubor textů nebyl dosud přeložen (překlad lakotského textu: Jan F.Ullrich). A na závěr mi ve zkrácené verzi doslovu chyběl i dojemný proslov náčelníka Rudého Oblaka, jenž se ve svých 81 letech rozhodl oficiálně podstoupit náčelnictví ve prospěch svého syna Jacka.
Přes svůj tehdy průkopnický charakter není Hydova práce dodnes přežitá, to však neznamená, že není prosta chyb a problémů. Zejména již zmíněná první kapitola, popisující migraci Lakotů, je z hlediska novějších poznatků částečně zastaralá, ale především není sepsána příliš přehledně. Přes všechny nedostatky však zůstává Lid Rudého Oblaka klasickým dílem, které nemůže být při studiu historie Lakotů a osídlování amerického západu vynecháno.