ANEB VÝZVA K VĚTŠÍ SNAZE A PODPOŘE NAPRAVENÍ PŘETRVÁVÁJÍCÍCH CHYB
Na základě několika rozhovorů s lidmi, kteří jezdí tábořit několik desítek let, jsme se rozhodli napsat tuhle výzvu. Několik posledních let sledujeme určitý úpadek ve stylovosti táboření. Ano, nejde o stagnaci, ale o úpadek. A protože tohle rozhodně nechceme, diskutovali jsme, sedli, a napsali co nás trápí.
Na úvod je třeba ještě zmínit některé důležité věci. Někteří „starší“ vzpomínají na dobu Bílého Wampumu, a žehrají na to, že za dob Wanbliho a B.W. by se tohle nedělo. Prosíme, jistá pravda to je, ale musíme si uvědomit, že doba je jinde, a že hlavně ne vše bylo vždy v B.W. tzv. „košér“, což samozřejmě neví každý. Je důležité se zaměřit na to co je teď, co chceme, a kam chceme směřovat v našem euroindiánském „hnutí“ (zde není prostor pro dělení na I.C. a nečleny – všichni „bruslíme na stejném rybníce“), protože nastala doba, kdy je potřeba si to říct,a rozhodnout se, jakou cestou chceme pokračovat.
Jak jsem již psal někde dříve, je pro nás stylovost na tradičních tábořeních důležitá. Důraz na stylovost a autentičnost je přesně ten prvek, který nás odděluje od ostatních (třeba dětských organizací nebo i esoteriků) skupin, kteří používají kulturu severoamerických indiánů jako kulisu, motivační či malebný prvek při své činnosti (a nechci je rozhodně odsuzovat – jde mi hlavně o nás a náš vývoj a cestu). Dalo by se říct, že se musíme rozhodnout, zda-li chceme jít cestou kvality či kvantity...
Sám za sebe musím říct, že jsem měl ze své pozice být zřejmě důraznější a tvrdší. Ale kdo mě zná, ví, že takový od přírody nejsem. Ukázalo se to jako chyba. Cesta osobních příkladů, jak jsme se shodli s ostatními, zkrátka nefunguje tak jak bychom si představovali, nebo nefunguje na všechny.
Proč se asi pořádají Kurzy zaměřené na všechna možná témata? Jedině vaření v tradičním stylu je trochu na vzestupu, a to pouze u určité skupiny lidí. Ostatní součásti stylového táboření celkem upadá nebo se nerozvíjí a nezlepšuje.Ať již jde o používání neautentických materiálů, náhražek, přes vybavení týpí po etiku táboření, tradiční zvyky a respektování různých aspektů táborového života. Zvyšují se sice vědomosti, ale nepřevádí se do praxe. Jak to shrnul Chodí vodou jde v současné době spíše o dovolenou v indiánských kulisách.
Je nám jasné, že se touto výzvou nezmění vše jako mávnutím kouzelného proutku a proto jsme se dohodli, že půjdeme „do sebe“ hlavně my, kteří jsme tuto výzvu iniciovali. Snahou o dodržování a napravení některých chyb hlavně ve svých „velkorodinách“, kmenech či tlupách. Jsme si vědomi, že za pokles kvality stylovosti můžeme i my sami. Ledacos jsme přehlíželi a od nás to mohli okoukat ostatní. Také je nám ovšem jasné, že nelze z věcí dělat dogma, protože bychom skončili např. hned na látkách, ze kterých máme týpí, šeltry či jiné přístřešky... takže nelze například vyžadovat aby se blondýnky přebarvily na černo nebo někomu zakazovat brýle
(i když i v této záležitosti lze dělat pokroky vzhledem ke stylovosti...)Samozřejmě někdo bude argumentovat, že jde o obsah a ne o formu. Ale jsme přesvědčeni, že správná forma leccos dokazuje i o obsahu, pokud tedy dotyčný chce dělat tzv. „living history“, tábořit co nejautenticky a nejvíce stylově jak je to možné, vzhledem k jeho možnostem.
A co nám vadí konkrétně?
* Poslední dobou se velice rozmohlo na tábořeních kouření. Vesměs balených cigaret, i když jsme také zaznamenali již filtrové cigarety kouřené v týpí či někde za týpím!! Není to nic proti kuřákům. Ale moderní obálky či psaníčka s tabákem jsou nepřípustné! Přesypávejte tabák do močových měchýřů, do malých plechovek nebo rawhidových obalů. Taktéž papírky nemohou být používány z moderních obalů – přidejte je k tabáků nebo používejte kukuřičné šustí či „otrlejší“ stránky z Bible, jak to dělali indiáni! Vůbec nejlepší je samozřejmě používání malých kamenných, hliněných dýmek, určených pro toto pokouření. Lze jít také cestou zákazu kouření cigaret vůbec (jakýchkoliv), myšleno na louce, na tábořišti...tak jak to platilo kdysi.
* Boty. Tato výtka je namířena hlavně k dětem, tudíž k jejich rodičům. Je nám jasné, že v ranní rose budou děti nejlépe ochráněni proti nachlazení v „bělošských „botech, ale nevidíme důvod, aby v nich běhali ještě v 11 hodin, kdy je louka již vysušená! Kromě toho si v holinkách akorát zapaří nohy. Prosíme rodiče, aby tohle ohlídali. Kromě toho to nevypadá vůbec hezky, když pod nádhernými šaty svítí do dáli zeleně fosforeskující holinky.
Taktéž nám přijde nepatřičné, aby děti – i v ranní rose - musely být oblečeni v nějakém svetru, bundě či teplácích nebo mít podvlečeny pod indiánským oblečením viditelně to bělošské ještě v poledne.
* Hračky. Víme, že tohle je dost těžké,a le zkuste nechat doma „civilní“ hračky nebo vysvětlete dětem, že by bylo fajn aby je netahaly po táboře. Jsme přesvědčeni, že když dokážete vyrobit pro svoje ratolesti oblečení, mokasíny, zvládnete i nějakou tu indiánskou hračku...
* Samozřejmě respektujeme nepsané pravidlo, že co je v týpí, je věc majitele. Tudíž si vařte uvnitř týpí klidně těstoviny v nerezovém hrnci nebo mějte k občerstvení džus nebo mléko, ale netahejte prosím tyto věci na veřejné prostranství tábora nebo nenechávejte vchod otevřený. Pokud vaříte před týpím na venkovním ohništi, je to velice stylové a příjemné, je na to krásný pohled, ale musíte mít všechny věci „vychytané“. Tudíž žádné plastové obaly na olej, kostkový cukr atd.! A „šeltraři“ mají „smůlu“ – tam to platí úplně pro všechno!
* Holení! Nebo jinak řečeno zarostlé tváře, různé bradky, bíbry apod. k indiánům rozhodně nepatří. Ano, dá se spekulovat o tom, že i v historické době někteří jedinci měli „něco“ jako vousy, ale kdo z nás dělá severozápadní pobřeží? Z některých dobových fotek jsou vidět sem tam nějaké „chlupy“ jakožto náznak kníru, ale chlap s plnovousem, byť upraveným, to není!
* Alkohol. Ten na táboření nepatří! Pokud někdo jede na Randevouz, budiž. Ale na táboření respektujte tento zákaz. Alkohol nepatří ani do arény, ani jinam. Nejsem si jistý, jak by se zachoval některý „tradičně“ tábořící člověk, kdyby se pak dozvěděl, že jste u něj byli na návštěvě a předtím jsem požili.... To je to nerespektování, byť nevědomé...
* Mobil. Jistě, ne každý si může dovolit – třeba kvůli práci – při příjezdu na tábořiště vypnout mobilní telefon,a při odjezdu jej zase zapnout. Respektujeme tuhle potřebu v dnešní době, ale když už musíte být na příjmu, prosíme abyste si vypnuli zvonění, a pak třeba kontrolovali přístroj častěji. Ale je opravdu divné,a řekl bych až zarážející, když jdete kolem týpí a slyšíte „známou“ melodii a pak hlas, který říká: „Nejezdi, vole, je to tady nuda“ nebo „ty jo, Awe prodává tu super knížku, mám ti ji vzít?“
* Další věci se jistě najdou, například přehršel pil různých „typů“- když v lese je poměrně dost spadaného dřeva a větví – zde postačí sekyrka či lépe, tomahawk. Používání hygienických potřeb, šamponů, mýdel mytí nádobí na začátku potoka atd. Je taktéž výborné jít po lese a stále nacházet „jakési“ papírky. Jaké? Toaletní, ale i od bonbonů, žvýkaček, a prokazatelně čerstvé... Psí exkrementy atd...
BUĎME OHLEDUPLNÍ NEJEN K SOBĚ, ALE I K PŘÍRODĚ A TÁBOŘIŠTI, KDE TRÁVÍME PÁR DNÍ...DĚKUJEME
To jest asi to nejhlavnější, co bychom rádi změnili a o co se budeme snažit změnit. Bylo by velice krásné aby si vzal k srdci tyto výše zmíněné body každý. Nelze totiž ohlídat vše a ani nechceme aby se z táboření stala setkání plná obav a nervozity nebo vzájemného osočování, hlídání se a hledání záminek k napadání či osočování! Je to vše na každém z nás, jak si tohle pohlídáme.
Při této příležitosti využiji možnosti a zmíním spolky. V dnešní době nám více než kdy předtím tyto skupiny chybí. Velmi citelně! Válečné spolky mají dohlížet na dodržování pravidel, nařízení náčelníků, starat se o lidi a vykonávat svoje spolkové činnosti. Ta první část předchozí věty se dá shrnout do pojmu „táborová policie“. Zní to nevábně, ale v podstatě je to tak. Nikdo ale nechce tuto činnost vykonávat, je nevděčná a lidé nemají potřebu někoho hlídat a „buzerovat“ - (spíše si každý hledí svého, a to platí ale nejenom o spolcích).
Proto zde vyzývám a apeluji na všechny spolky u nás aby se snažili dát se dohromady, překonaly svoje problémy, a staly se opět těmi válečnickými společnostmi, které zde budou pro blaho všech. O kterých se bude mluvit, jak něco zařídili, jak skvěle něco zvládli, a ne s despektem, že ti už dávno nefungují, že se rozpadli. Stačí, že již většina kmenů nefunguje, a činnost celého našeho hnutí vede pár jedinců, kteří ještě zatím mají tu sílu a entuziasmus...
Závěrem ještě pár vět. Pokud kdokoliv má problém něco sehnat – např. vhodné nádobí, nějaké látky (ať nemusíte vozit ručníky na utření), staré deky, nočníky nebo si jenom nevíte rady jak některou věc „správně“ stylově ošetřit, obraťte se na kohokoliv z nás, kteří stojíme za vznikem této výzvy....
Také doufáme, že pochopíte, že nechceme prostě jenom prudit a buzerovat, ale že nám jde o něco, co má smysl. Alespoň nám na tom záleží a myslíme si, že to smysl má....
Tato výzva bude poslána všem, kdo mají elektronickou adresu, a může se k ní připojit (nebo oponovat – nejlépe na webové diskusi na www.indiancorral.cz, případně na www.indiani.cz).
Sepsali: Mára, Chodí vodou, Witko, Huron Jr., Savage, Čikala.
