přírodní barvy
-
Jiri
- Začínající přispěvatel
- Příspěvky: 38
- Registrován: pát črc 27, 2007 8:29 pm
- Bydliště: Uherský Brod/Újezdec
přírodní barvy
prosím poradtě nějaké přírodní barviva
-
tom
- Občasný přispěvatel
- Příspěvky: 348
- Registrován: stř úno 14, 2007 10:42 am
- Bydliště: Hůrka-Jeseník nad Odrou
- Kontaktovat uživatele:
Barvířské rostliny
Pro barvení je možné využít velké množství divoce rostoucích i pěstovaných rostlin.
Stručný přehled nejvýznamnějších barvířských rostlin:
Světlice barvířská (Carthamus tinctorus) je jednoletá bylina, která dorůstá výšky až jednoho metru a pochází z Orientu. Její květy obsahují červené barvivo karthamin a žluté barvivo zvané saflorová žluť. Červeným barvivem se barvilo v minulosti hedvábí a lněné látky a připravovala se z něj rovněž barevná líčidla.
Rezeda žlutá (Reseda luteola) je jednoletá nebo ozimá bylina, dorůstající výšky 50–150 cm. Obsahuje ve všech částech rostlinného těla trvanlivé žluté barvivo luteolin (tetrahydroxyflavon). Nejsilnější barvicí schopnost mají stonky a listy. Pomocí mořidel (v tomto případě kamence) můžeme barvit především vlnu a hedvábí na jasně žluto, při použití chloridu cínatého pak na žluto-oranžovo. Se skalicí se obarví látky na olivovou barvu.
Boryt barvířský. Už Plinius starší ve svých spisech uvádí, že výtažek z borytu barvířského (Isatis tinctoria) je oblíbeným barvivem keltských kmenů, které se používalo při náboženských rituálech, sloužil ale i jako léčivo a prostředek k barvení vlny. Boryt je rostlina dorůstající výšky 0,5–1,4 m. Získat z něho můžeme látku zvanou indoxyl, jejíž oxidační produkty jsou převážně modře nebo purpurově zbarvené – podobně jako pravé indigo získávané ze zástupců jiných čeledí. K barvení na modro se používají listy, které se vaří ve vodě.
Kručinka barvířská (Genista tinctoria) je otužilý opadavý polokeř, dorůstající výšky 30–100 cm. Kvetoucí vrcholky větviček i s květy mořené kamencem dávají krásně žlutou barvu. V minulosti byl tento druh oblíbenou barvířskou rostlinou. Její lidové názvy jsou mimo jiné amočník, janofit, janovec menší, kozí barva, stínavec a žlutidlo.
Mořena barvířská (Rubia tinctorum) patří mezi nejstarší a nejužívanější barviva v Evropě, na Středním východě a v Indii. Byla známá už ve starověku, kdy se používala hlavně na barvení textilií. Je to otužilá vytrvalá rostlina, dorůstající do výšky 60–100 cm. Mořena obsahuje v kořenech barviva alizarin a purpurin. Sytě červená barva se získá z barvicí lázně mořenového kořene, kdy je mořidlem kamenec a vinný kámen.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je hojně kvetoucí keř se vstřícnými, kožovitými listy. K barvení na růžovo se používají plody, s kamencem a solí získává barvené plátno zase jasně růžovou barvu. Z čerstvé kůry se s kamencem v kyselém prostředí získává žlutá barva. Pokud ve vroucí lázni s kamencem delší dobu louhujeme tuhé kožovité listy, dají zelené zbarvení tkanin.
Řešetlák počistý (Rhamnus cathartica) je až 8 m vysoký keř. Jeho plody s kamencem a vinným kamenem dávají zeleň řešetlákovou, která se může použít nejen k barvení tkanin na zeleno, ale taky k přípravě zeleného inkoustu a malířských barev. Řešetláková zeleň je jedním z nejlepších zelených barviv na tkaniny.
Možnosti v budoucnosti
Nejen kvůli nedostupnosti standardizovaných barviv na trhu a jejich nízké stálosti, ale taky kvůli omezenému výběru odstínů a nahraditelnosti umělými barvivy se zatím přírodní barviva špatně prosazují. Jako příklad ale může posloužit indická firma Alps Industries, které se podařilo některé nevýhody překonat tím, že vyrábí látky už z přírodně barvených vláken, čímž zajišťuje jejich opakovatelnost a umožňuje jí to i vyrobit velkou škálu odstínů s poměrně dobrou stálostí barev. Přírodní barviva vyvinutá v této firmě můžou být použita k barvení všech typů přírodních i syntetických tkanin, jako jsou vlna, hedvábí, nylon, polyester atd. Firma vyrábí sedm základních barev: modrou, zelenou, purpurově červenou, hnědou, žlutou, lněnou a černou. Vlákna obarvená v těchto sedmi základních barvách jsou pak smíchána s neobarvenými vlákny vždy v určitém poměru, čímž vznikne až neuvěřitelných 280 odstínů.
V České republice zatím nepůsobí žádná specializovaná firma, která by se zabývala přímo využitím tohoto cenného obnovitelného zdroje. Pořádají se ale například kurzy barvení přírodními barvivy (Rosa) a v poslední době bylo vydáno několik knih s touto tématikou. Použití přírodních barviv je velmi jednoduché a každý si ho může vyzkoušet sám. Návod, jak barvit přírodními barvivy, bude uveden v příštím díle seriálu týkajícím se přírodních vláken – pro ně jsou tato barviva totiž nejvhodnější.
Pro barvení je možné využít velké množství divoce rostoucích i pěstovaných rostlin.
Stručný přehled nejvýznamnějších barvířských rostlin:
Světlice barvířská (Carthamus tinctorus) je jednoletá bylina, která dorůstá výšky až jednoho metru a pochází z Orientu. Její květy obsahují červené barvivo karthamin a žluté barvivo zvané saflorová žluť. Červeným barvivem se barvilo v minulosti hedvábí a lněné látky a připravovala se z něj rovněž barevná líčidla.
Rezeda žlutá (Reseda luteola) je jednoletá nebo ozimá bylina, dorůstající výšky 50–150 cm. Obsahuje ve všech částech rostlinného těla trvanlivé žluté barvivo luteolin (tetrahydroxyflavon). Nejsilnější barvicí schopnost mají stonky a listy. Pomocí mořidel (v tomto případě kamence) můžeme barvit především vlnu a hedvábí na jasně žluto, při použití chloridu cínatého pak na žluto-oranžovo. Se skalicí se obarví látky na olivovou barvu.
Boryt barvířský. Už Plinius starší ve svých spisech uvádí, že výtažek z borytu barvířského (Isatis tinctoria) je oblíbeným barvivem keltských kmenů, které se používalo při náboženských rituálech, sloužil ale i jako léčivo a prostředek k barvení vlny. Boryt je rostlina dorůstající výšky 0,5–1,4 m. Získat z něho můžeme látku zvanou indoxyl, jejíž oxidační produkty jsou převážně modře nebo purpurově zbarvené – podobně jako pravé indigo získávané ze zástupců jiných čeledí. K barvení na modro se používají listy, které se vaří ve vodě.
Kručinka barvířská (Genista tinctoria) je otužilý opadavý polokeř, dorůstající výšky 30–100 cm. Kvetoucí vrcholky větviček i s květy mořené kamencem dávají krásně žlutou barvu. V minulosti byl tento druh oblíbenou barvířskou rostlinou. Její lidové názvy jsou mimo jiné amočník, janofit, janovec menší, kozí barva, stínavec a žlutidlo.
Mořena barvířská (Rubia tinctorum) patří mezi nejstarší a nejužívanější barviva v Evropě, na Středním východě a v Indii. Byla známá už ve starověku, kdy se používala hlavně na barvení textilií. Je to otužilá vytrvalá rostlina, dorůstající do výšky 60–100 cm. Mořena obsahuje v kořenech barviva alizarin a purpurin. Sytě červená barva se získá z barvicí lázně mořenového kořene, kdy je mořidlem kamenec a vinný kámen.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je hojně kvetoucí keř se vstřícnými, kožovitými listy. K barvení na růžovo se používají plody, s kamencem a solí získává barvené plátno zase jasně růžovou barvu. Z čerstvé kůry se s kamencem v kyselém prostředí získává žlutá barva. Pokud ve vroucí lázni s kamencem delší dobu louhujeme tuhé kožovité listy, dají zelené zbarvení tkanin.
Řešetlák počistý (Rhamnus cathartica) je až 8 m vysoký keř. Jeho plody s kamencem a vinným kamenem dávají zeleň řešetlákovou, která se může použít nejen k barvení tkanin na zeleno, ale taky k přípravě zeleného inkoustu a malířských barev. Řešetláková zeleň je jedním z nejlepších zelených barviv na tkaniny.
Možnosti v budoucnosti
Nejen kvůli nedostupnosti standardizovaných barviv na trhu a jejich nízké stálosti, ale taky kvůli omezenému výběru odstínů a nahraditelnosti umělými barvivy se zatím přírodní barviva špatně prosazují. Jako příklad ale může posloužit indická firma Alps Industries, které se podařilo některé nevýhody překonat tím, že vyrábí látky už z přírodně barvených vláken, čímž zajišťuje jejich opakovatelnost a umožňuje jí to i vyrobit velkou škálu odstínů s poměrně dobrou stálostí barev. Přírodní barviva vyvinutá v této firmě můžou být použita k barvení všech typů přírodních i syntetických tkanin, jako jsou vlna, hedvábí, nylon, polyester atd. Firma vyrábí sedm základních barev: modrou, zelenou, purpurově červenou, hnědou, žlutou, lněnou a černou. Vlákna obarvená v těchto sedmi základních barvách jsou pak smíchána s neobarvenými vlákny vždy v určitém poměru, čímž vznikne až neuvěřitelných 280 odstínů.
V České republice zatím nepůsobí žádná specializovaná firma, která by se zabývala přímo využitím tohoto cenného obnovitelného zdroje. Pořádají se ale například kurzy barvení přírodními barvivy (Rosa) a v poslední době bylo vydáno několik knih s touto tématikou. Použití přírodních barviv je velmi jednoduché a každý si ho může vyzkoušet sám. Návod, jak barvit přírodními barvivy, bude uveden v příštím díle seriálu týkajícím se přírodních vláken – pro ně jsou tato barviva totiž nejvhodnější.
na každů sviňu sa někde vaří voda
-
Ivana
- Začínající přispěvatel
- Příspěvky: 6
- Registrován: čtv pro 18, 2008 1:20 pm
- Bydliště: Brno
- Kontaktovat uživatele:
Články o barvířských rostlinách
Ahoj, věnuji se botanice a mám na svých stránkách články o rostlinných barvivách:
http://www.paukertova.cz/view.php?nazev ... 2008020001
http://www.paukertova.cz/view.php?nazev ... 2008020011
http://www.paukertova.cz/view.php?nazev ... 2008030001
Dělala jsem i nějaké pokusy s barvením a ráda si pokecám s někým, koho to zajímá také.
http://www.paukertova.cz/view.php?nazev ... 2008020001
http://www.paukertova.cz/view.php?nazev ... 2008020011
http://www.paukertova.cz/view.php?nazev ... 2008030001
Dělala jsem i nějaké pokusy s barvením a ráda si pokecám s někým, koho to zajímá také.
-
thate win
- Občasný přispěvatel
- Příspěvky: 60
- Registrován: pát lis 06, 2015 6:23 pm
- Bydliště: Malá Čausa
blodroot
Ahojte, máte dakto skúsenosti s použitím "blood root " na farbenie jelenice ? Maluje sa to len tou šťavou z koreňa, alebo sa ten koreň nastrúha a nechá vyluhovať vo vode ? Pýtam sa lebo toho koreňa nemám veľa a nechcem moc experimentovať...
Já s tím barvím jen ostny. Myslim,že tenhle druh barvy neni úplně vhodný na barvení kůže. Musela bys ten process opakovat několikrát,aby to mělo nějaký efekt. Proč chceš tu kůži barvit? Kromě lesnich kmenů,kteři barvili kůže na hnědo mokrou cestou,se téměř vždy na barvení kůže plošně použivaly hlinky - tzn. suchou cestou.....
