Napsal: pon úno 14, 2011 10:47 am
Přeposílám názor od mé ženy Makha Ho Win, se kterým se také naprosto ztotožňuji:
Pro mě bylo vždycky důležité, přiblížit se indiánům, přiblížit se jejich kultuře, pochopit ji, snažit se ji „nasáknout“ . Protože jsem vždycky cítila, že v ní je obrovské bohatství, které mi dávalo a dává strašně moc. Pro mě osobně mlíko v tetrapaku stojící před tým mě od indiánů nijak neodděluje a v mojí snaze mi nijak nebrání. Ale co člověk to názor a cesta…Pro mě jako praktickou ženskou, jsou podobné debaty někdy dost nepraktické. Pokud sklouznou k tomu přesvědčovat s, co je lepší a jak by to mělo být, nebo nemělo být, snažit se stanovit konkrétní pravidla nebo ideologii a pak se snažit nějak přimět ostatní aby je dodržovali.
Pokud něco chci, tak to prostě dělám a jdu ostatním příkladem a lidi buď za mnou jdou nebo ne…Jde tu o přirozenou autoritu a respekt. Pokud mě Mára s Chodím (a samozřejmě další lidé kolem nich) požádají, abych mlíko nevystavovala před týpí, tak to udělám, protože si jich vážím a respektuju za to, co pro druhé a taky mě dělají a že nebýt jich tak na tomto táboření vůbec nejsem. To neznamená, že je budu ve všem následovat a otrocky poslouchat Ale takové minimum snad udělat můžu. Pro mě není „váha“ názoru člověka v tom jak ji má teoreticky a „ideově“ odůvodněnou, ale v tom, co dělá a co dělá pro druhé… V tomto ohledu jsou pro mě podobné debaty opravdu nepraktické. Mě stačilo jen vědět, co by asi Mára s Chodím a spol. chtěli a já to udělám. Ne proto, že bych měla úplně ve všem stejný názor, ale proto, že zase já můžu udělat něco pro ně.