Drážka na šípu

[Ogen]

Další možnost, proč je na šípu drážka je ta, že při zabodnutí do nějakého zvířete, záleží na hloubce, nemůže odkapávat nebo příštit krev z rány jelena, bizona atd. a proto jsou drážky v různých délkách od hrotu. Ale to je asi známe.

[m?]

[Eagle-Eye]

Tady je další varianta:

"Lines were also incised the length of the shaft. These represented lightning, the zigzag line for Male Lightning (atsinitlish) the straight line for Female Lightning (hatsoolgahl). There should be four lines, stated [Informant] 12, but he and his father, as well as [Informant] 256, used only one straight and one wavy line....These lines were thought to increase the speed of the arrow, and to act as protection against lightning. (Page 33)

"Next, one straight and two zigzag lines were made in the shaft with the engraver. These lines ran from either the upper or the lower point of the fletching to the point of the arrow. The operator placed the shaft on his thigh and set the groove against the projecting point. The wavy lines were made by rotating the shaft as it was forced along. These marks were said to represent the straight and zigzag lightning which the culture hero Monster Slayer used when he killed the monsters.
'He was like a god. He was going to give lightning to the Navaho for arrows. However, the Navaho were afraid that the lightning would kill them and that they would kill each other with it. Instead they put two wavy lines and one straight line on their arrows to represent the lightning. The straight lightning was called "the friend" because it always followed the zigzag. These marks make the arrow go fast and follow a straight line.'" (pages 36-7)

From Klulkhohn, Hill and Kluckhohn "Navaho Material Culture." Belknap Press of Harvard University Press, Cambridge, 1971.
Below is a Kiowa arrow groover made from a knife blade, from Smithsonian.

[vlk]

odpoved je omnoho viac prakticka, ako mytologicko-mysticka.

ako Jim Hamm pise vo svojej knihe, drazky na sipoch sa robia pred vyrovnavanim sipu teplom (napr. nad pahrebou) a sluzia na distribuciu tepla hlbsie do materialu nasady sipu. sip je po takomto vyrovnani odolnejsie voci opatovnemu pokruteniu.
odporucam vsetkym knihu "Bows and Arrows of the Native Americans: A complete Step-by-Step Guide to Wooden Bows, Sinew-backed Bows, Composite Bows, Strings, Arows & Quivers" od Jima Hamma.
autor je sam vyrobcom lukov, sipov a ostatneho harampadia a ocividne vie o com pise, lebo vsetky spominane postupy ma pravdepodobne namakane.

odvadzanie krvi z rany je ale urcite blbost, rana sa aj tak po zasahu pomerne pevne uzavrie okolo sipu a v pripade zasahu ide skor o vnutorne krvacanie, ktore je dolezitejsie.

obradny vyznam (aj ked urcite v pozadi nejaky bol) je skor sposob, ako sa neprakticki vedci snazia vysvetlit nieco, comu nerozumeju (u archeologov bezny postup).

[romantyčka]

Angličtina není zrovna moje silná stránka, tak nemohu komentovat poslední příspěvek.Jinak si osobně myslím, že drážky na šípech jsou spíš o mystice, než o praktičnosti.Pár originálů jsem viděl a na to, aby mohly odvádět krev jsou drážky příliš mělké ( plochý nožový hrot šípu udělá mnohem větší díru, než je průměr ratiště ).Také počet drážek( 0 až tři ), nemluví moc jednoznačně. K zachování rovnosti ratiště je mnohem účinější "pokousání", nežli drážky. To je moje vlastní zkušenost.Vše je ale pouze můj názor, samozřejmě mohu žít v omylu, ale přesto u mě mystika vítězí.

[Dva hlasy]

Běžně rovnám tyčky na šípy nad ohněm za použití tuku. Při tomto procesu se mi zdá přínos miniaturní drážky při přenosu tepla do hloubky materiálu jako zanedbatelný. Drážky jsem samozdřejmě taky zkoušel dělat. Některé šípy zůstanou rovné i bez drážek, jiné se zkroutí málo, jiné více, s drážkou u bez. Čert aby se v tom vyznal, co na to má vliv. Ikdyž souhlasím s obecným tvrzením Vlka o bezradných vědcích, v tomto případě bych se taky přiklonil spíše k té mystice.

[romantyčka]

Souhlasím s Dva hlasy, že teplo a tuk jsou mnohem účinnější k zajištění trvanlivosti rovného ratiště nežli drážky.Ale jak tak přemýšlím drážky na šípech jsou docela zajímavým tématem. Viděl jsem šípy se dvěma rovnýma rovnoběžnýma drážkama které byly na protilehlých stranách obvodu ratiště, ale i drážky těsně vedle sebe.To samé platí o drážkách " křivých", z nichž některé mezi opeřením a hrotem opsaly okolo ratiště spirálu.Výše uvedené platí samozřejmě i pro drážku jednu i drážky tři.Snad to mohl být určitý rukopis výrobce.Opravdu, čert aby se v tom vyznal.

[Eagle-Eye]

A není možné, že to bylo tak, že si to kdysi nějaký indián vyrobil jako mystickou záležitost s tím, že se to později rozšířilo jako běžná praxe, o kterou každý provozoval a už nad ní moc nepřemýšlel?

Tohle je přeci scénář, který funguje po celém světě, někdo si něco udělá nebo ozdobí z nějakého důvodu, třeba jako vzpomínku na nějaký čin apod., dalšímu se to zalíbí, tak si tu udělá taky a nakonec to používá široká veřejnost s tím, že neví, kde to začalo? Jako třeba kravaty, dnes je to běžný doplněk k obleku a občas ji každý používáme, ale nevíme proč, prostě proto, že to tak dělají všichni ostatní. A věřím tomu, že kdysi, kde kravata vznikla měla nějaký konkrétní symbolický význam, který už dnes neznáme.

Dovedu si představit nějaké vědce za 1000 let, kteří si budou lámat hlavu nad fotkama ze svatby Franty a Lucie z roku 1998, kde mají všichni chlapi kravaty, co že to má přesně symbolizovat, nebo jaký to mělo význam. Jedni se budou přiklánět k názoru, že to bylo kvůli pocení a další, že se podle barvy rozlišovalo, kdo je svobodný a kdo ženatý.

[m?]

[Ogen]

Souhlasím s Dva hlasy, že teplo a tuk jsou mnohem účinnější k zajištění trvanlivosti rovného ratiště nežli drážky.Ale jak tak přemýšlím drážky na šípech jsou docela zajímavým tématem. Viděl jsem šípy se dvěma rovnýma rovnoběžnýma drážkama které byly na protilehlých stranách obvodu ratiště, ale i drážky těsně vedle sebe.To samé platí o drážkách " křivých", z nichž některé mezi opeřením a hrotem opsaly okolo ratiště spirálu.Výše uvedené platí samozřejmě i pro drážku jednu i drážky tři.Snad to mohl být určitý rukopis výrobce.Opravdu, čert aby se v tom vyznal.

Na svém tvrzení netrvám, jen jsem chtěl mít toto téma tady na Této diskusi.
Další možnost může být, že touto a dalšími drážkami se snažili naši "soukmenovci" přijít na to jak eliminovat nepřesnost zásahu a tím nepřenost ve výrobě jednotlivého šípu. Výrobce-konkrétní člověk věděl, jak na to a musel svoje zkušenosti nějak získat, od néhoho, dělal to celý život a předal zkušenosti dál, zákonitě to znal anebo musel na to přijít!!! Jen tak na okraj, všiml jsem si, že prut odezaný s mízou (mokrý), praská na té straně, kde jsou letorosty-letokruhy dál od sebe!

[Dva hlasy]

Šípy dělám ze svídy a z lísky. Vrbu jsem zavrhnul hned na počátku. Vyřezávám je ze silnějšího prutu pomocí kalibru. Odhaduji, že finální štýlko je zhruba 8mm tlusté. Snažím se vybírat samozdřejmě co nejrovněší pruty. Ale někdy se až divím jaké "paragrafy" lze docela dobře vyrovnat a ono to pak drží rovné po celou životnost šípu. I bez drážek. A někdy se zkroutí do původního tvaru triviální oblouček. Ale je fakt, že nějaké podrobné rozbory s drážkama a dřevem jsem nedělal. Každý prut je jiný, jinak rostlý, tudíž asi nebudou zajištěny rovnoměrné vstupní hodnoty pro nějaký seriózní výzkum.
Třeba si to jen indoši mysleli, že to pomáhá udržet šíp rovný, a tak je tam dělali. Něco ve smyslu "Věř a víra tvá tě uzdraví". Myslím, že na to už dneska nikdo nepřijde, bude to takové věčné(vděčné) téma.

[romantyčka]

To je ale prima debata.Šípy jsou moje slabost a tak jsem moc rád, že se tady tak pilně diskutuje.Možná by to chtělo samostatné téma, ale co takhle
probrat materiály na ratiště. Já jsem osobně zkoušel všechno možné, ale
pokud používám rostlé pruty tak vítězí svída a pokud dělám z týble tak je dobrý jasan nebo topol ( posledně jmenované nejsou moc native, ale spíš středověk). Líska je po vyschnutí hodně křehká, ale zase se dá najít hodně rovných prutů.Vrba taky nic moc.Dělal jsem i šípy skládané z rákosu, ale
ten byl ze států, protože náš běžný rákos je i po vyschnutí křehký.

[vlk]

takze strucne co pise Hamm, pre tych co sa k tomu nemozu dostat:

drevo sa vyreze, predsusi zviazane pokope.
v dalsom kroku sa postupne vyrovnava a upravuje na vyslednu pozadovanu hrubku.
nasleduje ohladenie povrchu, vyryju sa drazky (1 az 3, rozneho priebehu - rovno, do spiraly, ...).
potom sa cela tycka natrie tukom, zohreje nad zdrojom tepla a za tepla vyrovna. okraje drazky sa udajne vplyvom tepla vytvrdia viac ako zvysok tela sipu a tak vlastne pomahaju drzat sipu rovny tvar.
vysledne sa tycka este raz najemno prebrusi a vyhladi tvrdym predmetom (kusok kosti, paroh) a je pripravena na malovanie a operenie.

v kazdom medzikroku sa tycky skladuju zviazane dokopy a v pripade potreby je ich rovnost korigovana (hlavne na juznych planach udajne v zuboch, z coho na nich ostavaju stopy).

takzvane "arrow straighteners"- narovnavace sipov, podla Hamma nesluzili na narovnavanie sipov, ale ako nastroj na zachovanie rovnakeho prierezu po celej dlzke sipu (kalibrator?) palicka, ktora musi byt narovnavana nastrojom udajne nikdy nebude dobry sip.

Hamm, ktory ma za sebou vyrobene stovky sipov, pise, ze neveri ze by indosi robili drazky na sipy len z obradnych dovodov, kedze ide o pracnu zalezitost.

mna by len zaujimalo, ako drzi glejove lepidlo (napr. operenie) na mastnom dreve?

[Ogen]

mna by len zaujimalo, ako drzi glejove lepidlo (napr. operenie) na mastnom dreve?

Perfektný článok, Vlk! To je rovnaké konštatovanie ako oheň a voda, ktoré sú v protiklade, ale para je výsledok ich vzájomného pôsobenia. A Ogen radí:ale veľmi užitočná pri reparovaní narušených pier, pierok, páperia všetkého druhu. (Zháňam už dlhšiu dobu funkčný parný čistič, ktorý ponúkali na dobierku pred rokom i viac v časopisoch.) A k tej otázke ohľadne tuku a gleja je zase výsledok mydlo, či rohovina (veľmi zjednodušene u rohoviny, pravděpodobně ešte ďalšie prísady ako plnidlo kazein a iné... ). Ďalej v úvahách a praktických skúškách som v tomto nepokročil, ale je to lákavá predstava, vyrobiť materiál na luk .
K časti operenia na šípu, pravděpodobne tuk nebudem dávať, pokiaľ už tam je, tak túto časť namozkujem a potom vodou zmyjem a vyskúšam, či netreba tento postup opakovať, aby som nemusel škriabať driek šípu, pokiaľ mi nestačí šľacha na upevnenie operenia.

[Sapazi]

Podle mě je drážkování na šípu proto, aby se tento již více nekroutil. Tedy ne proto aby se vyrovnal, ale aby se méně kroutil během používání. Z praktického hlediska je to jasné- Všimli jste si že z rubové stany dřevěné palubky na obklady nebo podlahu jsou drážky? Když jsem dělal dřevěnou podlahu doma, sám jsem ty drážky vyfrézovával. Prostě jde o narušení vláken dřeva, protože čím jsou dlákna delší tím se chtějí víc kroutit- a ta drážka je přeruší. Nejsu dřevomodelář abych o tom věděl víc, ale na toto podle mého mohli i Indoši dojít, zvlášť když dělání šípů byla nejběžnější domácí činnost. Hlavní význam to celý má pokud je šíp vyroben z oloupaného prutu, když má povrch hladký- ten potřebuje narušit nejvíc.
Ale i řezaný povrch šípu je třeba nadrážkovat- jako ta palubka