S tomahawkem proti mušketám

Odpovědět
Awe
Občasný přispěvatel
Občasný přispěvatel
Příspěvky: 220
Registrován: ned úno 11, 2007 7:32 pm
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

S tomahawkem proti mušketám

Příspěvek od Awe »

byl jsem upozorněn, že právě vyšla kniha S tomahawkem proti mušketám. Přehled bojů s indiány na území dnešních USA v letech 1622–1890, I. díl
ještě jsem ji ani neměl v ruce, takže sám žádné hodnocení nepřidám, ale pokud ji již někdo hodnotit můžete, budu rád...
http://libri.cz/kniha.php?kniha=558
Uživatelský avatar
II
Občasný přispěvatel
Občasný přispěvatel
Příspěvky: 262
Registrován: sob úno 17, 2007 9:33 am
Bydliště: Holešov
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od II »

Crow
Začínající přispěvatel
Začínající přispěvatel
Příspěvky: 15
Registrován: ned dub 08, 2007 6:16 pm

Příspěvek od Crow »

V prodeji je již druhý díl.
http://www.libri.cz/kniha.php?kniha=571
bowakl
Začínající přispěvatel
Začínající přispěvatel
Příspěvky: 3
Registrován: pát dub 20, 2012 9:03 am

S tomahawkem proti mušketám

Příspěvek od bowakl »

Výše uvedený titul jsem si zakoupil I i II díl. V současné době dočítám I díl. Druhý díl je trochu objemově obsáhlejší myslím cca o 100 stran je zde více než u I dílu. Celkově bych to hodnotil jako jednu z nejkompletnějších publikací na českém trhu, která se věnuje dané problematice. Zájmové oblasti jsou zde rozdělené na SV, JV, severní pláně, jižní pláně, SZ, JZ. Například je zde poměrně dost stránek věnováno SZ kmenům (Šošoni, Nez percé, mám pocit, že se zmiňuje i o Kajusích..).
Ovšem zatím z toho co jsem přečetl mám dost rozpolcený pocit, protože se mi zdá, že autor (pouze v některých kapitolách věnujícím se některým kmenům) jakoby více poukazoval na různé násilnosti a zvěrstva ze strany indošů a jaksi opomíjel druhou stranu. Například nejvíce mě osobně dorazilo jeho hodnocení Sand creeku. Podle slov autora to vyznělo jako, že to snad ani nebyl masakr, ale bitva za kterou si Černý kotel může sám, protože přechovával v táboře věci a čerstvé scalpy z vypálených farem. O zhovadilostech, kterých se tam psychopat Chivington dopustil ani ťuk. Navíc v úvodu dané problematiky (dané kapitoly) je konstatováno, že smlouva o podstoupení části čejenského území je sporná, protože s ní mesouhlasila většina tehdejších pohlavárů. Dee Brown tvrdí, že dokonce více jak 40 pohlaváru (včetně dog soldiers) bylo proti a podepsalo ji snad 7, nebo osm náčelníků arapahů a čejenů. Pozn: otázkou zůstává, jestli všemu vše co Brown napsal se dá věřit. Nicméně právo na své teritorium má každý a v případě, že mi na mé území bez mého souhlasu někdo vnikne začne zde něco budovat, tím pádem ohrožovat mě, mojí rodinu, majetek, moje hodnoty, potom ať se nediví, že jim někdo vypálí farmu.
Uživatelský avatar
Eagle-Eye
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 1244
Registrován: sob úno 03, 2007 9:44 pm
Bydliště: Brno

Příspěvek od Eagle-Eye »

Bowakl: 100% objektívní není žádná kniha ani žádný autor. Ale někteří autoři jsou přirozeně méně objektívní, než druzí. S určitým subjektivismem je tedy třeba počítat všude.

Dee Brown je v tomto ohledu téměř extrémista, seriózní badatel se podobné literatuře vyhne obloukem.

Ideální je udělat si obrázek z více stran.

Zvěrstva dělaly obě rasy, indiáni i běloši, ve všech rasách jsou dobří lidé, hovada a většina, které je někde mezi.

Právo na vlastní území nemá nikdo. Území vlastní ten národ, či rasa, která si jej vojensky udrží. Většina indiánských kmenů nebyla schopna své území vojensky ubránit a proto podlehla silnějšímu příchozímu. To je normální přírodní děj, který se děje po celou historii lidstva.

Území není webová doména, kde platí, že kdo dřív příjde, ten dřív mele. Boj o území probíhá všude a stále a nikdy tento proces neskončí. Většina dnešních národů získala svoje území násilím, není na tom nic "špatného", je to příroda. Nikdy nekončící boj o zdroje a území, to nikdo na světě nezmění.
Uživatelský avatar
Eagle-Eye
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 1244
Registrován: sob úno 03, 2007 9:44 pm
Bydliště: Brno

Příspěvek od Eagle-Eye »

Osobně dnes dávám přednost výpovědím informátorů a memoárům z doby a místa, co mě zajímá. Je to mnohem šťavnatější a o dané době více vypovídající, než povšechné historické práce.

Autoři memoárů se nemusí snažit o objektivitu a na nic si hrát (většinou). Prostě popisují události, jak je zažili. Povšechné historické studie mají často velký záběr, ale díky tomu musí silně zevšeobecňovat.

Proto jsou dobré na získání všeobecného přehledu, ale osobní výpovědí jsou většinou dokonalé v popisu atmosféry, která vládla v té či oné době.
bowakl
Začínající přispěvatel
Začínající přispěvatel
Příspěvky: 3
Registrován: pát dub 20, 2012 9:03 am

Příspěvek od bowakl »

Právě jsem dočetl i druhý díl. Jak jsem již uvedl v prvním příspěvku, jedná se opravdu asi o nejkompletnější publikaci v českém jazyce týkající se historii indiánských válek. Je sice pravda, že některým oblastem je věnováno více stran a jiným méně. Např. SZ, nebo Kalifornie se v česky vydaných populárně vědeckých publikacích mnoho nedočtete, tady ano. Většina konfliktů je zde líčena a podána až takovým způsobem, že čtenář přestane cítit jakékoliv sympatie s domorodci - viz. například Komančové, Apači. Snad pouze Cherokeeové, Nez Perceové, možná i Tekumseh (i když ten má taky máslo na hlavě) jsou vylíčeni v konkrétních historických událostech poměrně "kladně".
Většina zde vylíčených konfliktů snad kromě velkých kmenů (viz. Siouxská válka) má podobný scénář: - jedna radikální větev a jedna umírněná v rámci jednoho kmene. Radikální větev (mnohdy se jedná o výraznou a dominantní menšinu) se dopustí několika násilností (zvěrstev) stáhne s sebou do válečného konfliktu i tu umírněnou, potom dojde k mobilizaci domobrany a armády, následuje princip kolektivní viny... V doslovu je dokonce konstatováno, že indiánská území (snad jen s výjimkou Kríků v Alabamě a území Kalifornie) nebyla zabrána násilím, ale řádně odkoupena a odstoupena, třebaže indiáni byli donuceni k odprodeji území.
Silně na mě osobně zapůsobil příběh náčelníka Josepha s kmene Nez Perceu. Jednalo se snad o jediný kmen, který bílým nejvíce ustupoval a když už jejich trpělivost přetekla tak tento národ paradoxně ovládal válečné řemeslo opravdu dobře a dokázal s americkou kavalérií pořádně zatočit. Sám jsem nedávno viděl film "I will fight no more forever", který by měl být něco jako historickou rekonstrukcí daných událostí.
V závěru jednotlivých kapitol a samotné knihy autor některé násilné činy indiánů obhajuje jejich mentalitou, nebo spíše samotnou výchovou, která spočívala v jejich životní filosofii, že největší poctou bojovníka je zemřít v boji a z těchto důvodů docházelo často k četnému porušování smluv ze strany domorodého obyvatelstva. Násilné činy armády mnohdy obhajuje tím, že při útoku na indiánské vesnice mnohdy ženy stáli se zbraní vedle svých mužu, dále že dlouhé vlasy mnohdy znemožnily na dálku rozeznat pohlaví...
Poměrně kriticky se často staví k samotné domobraně, kde dochází k mobilizaci mnohdy značných násilnických individuí, které v těchto sborech dombrany budou moci skrytě a anonymě páchat různá zvěrstva. Z těchto důvodů docházelo i k mnoha rozporům mezi armadou a domobranou.
Odpovědět