STYLOVOST NA TÁBOŘENÍ

[yunb ye nah]

mno....alkohol co se tyce LH urcite svym zpusobem je stylovy..pan Tanner ve sve knize popisuje kopec historek / vetsiinou humorne ale s tragickym koncem / - jo to je dobove
ale doufam ze tuto dobovost na taborenich sledovat nebudu

navic na Natives pusobi alkohol trocha inac nez na nas....
dobove je pit redeny chlast
dobove je vyobchodovat chlast za nerozumnou cenu

mimo to sami indosi urcite resili ve svych kmenech problem pozivani alkoholu -- nebyli slepi a videli ze to robi zlo

a propos - ze chlap chodi na drevo neni pseudo?
ze chlap stavi teepee neni pseudo?
kone v ohrade z provazku nejsou pseudo?
uvazovani psu a zbirani po nich neni pseuudo?
nosit skalpovou kosili neni pseudo?

toho by byli kilometry...sme trocha na tenkem lede...a osobne bych rek ze zakaz akoholu je ku spokojenosti celeho tabora
lide sou lide, a ne vsichni vi kde je ta prava mira

[Námomóhtóhta]

ze chlap chodi na drevo neni pseudo?

Zcela souhlasím

ze chlap stavi teepee neni pseudo?

Zcela souhlasím

kone v ohrade z provazku nejsou pseudo?

Zcela souhlasím

uvazovani psu a zbirani po nich neni pseuudo?

Zcela souhlasím

nosit skalpovou kosili neni pseudo?

Nesouhlasím - pokud někdo rekonstruuje postavu, která tuto košili nosit mohla, pak proč ne. Pokud někdo staví svojí postavu jako běžného "chudého", či závislého lovce, pak tu má chybu a teprve pak je to pseudo.

osobne bych rek ze zakaz akoholu je ku spokojenosti celeho tabora

Zcela určitě, ovšem ten zákaz musí být vydán jako organizační záležitost konkrétní akce, nikoliv něco co se schovává za zvýšením stylovosti

U bodů které jsi vyjmenoval na začátku se dá ještě doplnit - to vše by mohlo být jmenováno ve snaze o zvýšení dobové autenticity. Je otázka proč to tam není?

[yunb ye nah]

trochu odbocim od puvodniho tematu
pokud se budu myli t mne opravte...
ziji v domneni ze to co delame - nazyvame to LH, neni o tom ,ze si reknu : su Sedici Byk,budu nosit capku z orlich per po kotniky atp....
kdyby vylez z teepee 15lety floutek s capkou z orlich per,mel by dostat zahlavec a vysvetleni whats up
protoze LH je snad i o dodrzovani tamnih pravidel a zvyku ne??
jak se mam divat na to ze dotycny co by muchu nezabil, ma dejme tomu skalpovou kosili
ci neco podobneho?? - pak je jen PSEUDO valecnik


kde je potom ta dobova autenticita

[Eagle-Eye]

Hele 100% není a nebude nikdy nic. Určovat, kdo může nebo nemůže mít skalpovou halenu je ošemetné.
Je mi jasné, jak je to myšleno, nicméně žijeme v jiné době a všechno je jenom hra. Pochybuju, že z nás kdokoliv zabil člověka v boji.
Pro indiány to bylo běžné a podle toho, kdo byl jaký vrahoun mohl mít i jisté pocty.
Jasně můžou se dohodnout pravidla, že insignie jsou např. za odtábořené noci, apod. to má jistou logiku.

S podobnými obtížemi se potýkají i kolegové z jiných oborů, například vojáci všech dob a zaměření. Většinou chce být každý generál, nebo aspoň poručík či kapitán. Vojína nechce nikdo dělat. Bylo by ale srandovní, kdyby do pole nastoupila řada plukovníků a majorů a vedle nich cupitali dva vojíni.

Udělat si skalpovou halenu nebo čelenku není jen tak. Chce to hodně dlouho shánět vhodná pera, výroba není nejjednodušší a zdaleka ne každý se do toho pustí. Pokud vím, skalpovou či vyšívanou halenu u nás nemá každý, ale poměrně malé procento lidí co jezdí tábořit. Většinou to jso ti, co to dělají už dlouho. Takže mi to přijde jaksi přirozené.

Ještě jsem neviděl 15 letého kluka s čelenkou nebo se skalpovou halenou.

Navíc ne vždy musela být čelenka či vyšívaná halena nutně insignií. Thomas Leforge měl obojí, a to prostě proto, protože mu to vyrobila manželka (Vrány, 70.léta). A to o sobě tvrdil, že je vlastně posera a do boje se nijak nehrne, že se má docela rád.

[Píta Ominí]

...pokud někdo rekonstruuje postavu, která tuto košili nosit mohla, pak proč ne.

Tak tohle zní děsivě

U bodů které jsi vyjmenoval na začátku se dá ještě doplnit - to vše by mohlo být jmenováno ve snaze o zvýšení dobové autenticity. Je otázka proč to tam není?

Myslím, že celá tahle debata nikam nepovede a ani nikdy moc nevedla vzhledem k tomu, že to každý chápe jinak. Ano, spoustu věcí dělaly ženy, jenže mi nežijem na pláních před 150 lety. Takže jo, pokud chceme, aby ženy na našich tábořeních stavěly týpí, nosily dřevo a pod., tak v tom přídapě bychom my museli lovit, jezdit na válečné výpravy, neustále dělat obřady či pečovali o své medicínové vaky, atd. - což většinu dělat asi nemůžem. Z čehož mi vyplývá, že ženy by dělaly všechno a my nic, takže bychom se pěkně flákali a ženy by s náma strašně rády jezdily, aby si mohly užít svůj pracovní víkend.
Mě se stejně zdá, že tyto rozpravy o stylovosti furt řeší chlapi a ženy na to mají úplně odlišné názory a záměrně se do těchto debat ani nezapojují, jen sez povzdálí možná dívají a říkají si - "Tak je nechme, ať si hrají...." A tím nemyslím, že by jim nešlo o stylovost, jen jsou více praktické. Moje ženy třeba indiánskou kultutu miluje, miluj i táboření, i stylovost, protože dává tomu všemu malebnost,male nechápe různé jiné věci, které jsou součástí našich táboření, a jsou jen na oko, nebo mrtvé nebo prázdné. Mohlo by být docela fajn a taky zábavné a poučné mít nějaké ženské fórum, kde bychom mohli holkám napsat, co si o otm či onom myslí, a možná bychom byli i překvapeni. A možná bychom seněkdy i trochu zastyděli

[Eagle-Eye]

Myslím, že celá tahle debata nikam nepovede a ani nikdy moc nevedla vzhledem k tomu, že to každý chápe jinak.

Obávám se, že tohle je asi nejvýstižnější a nejrealističtější věta z tohoto vlákna, bohužel.

[Střílí stromy]

Zdravím, Mára.
Nemyslím si, že by to bylo zbytečné o těchto věcech mluvit... Můžeme si vytříbit názory, a třeba někomu něco dojde a začne to dělat jinak, nevím.. Prostě se nám zdálo, že už to občas vážně není ono, že sklouzávámě někam jinam... A všichni jsme se zhodli, že na tom máme svůj podíl viny.
OPravdu nejde řešit věci, že chceme být co nejstylovější asi ve všem, chovat se zcela jako indiáni v 19.století či dříve(jak to psal Osni). Kde nám hlavně o to zlepšit stylovost a úroveň táboření tím, že některé věci zmizí nebo se změní. Autentičnost v rámci našich možností je možná. Některé věci se nedají aplikovat dnes, ale drobné změny k lepšímu ano.
Je těžké soudit lidi podle toho co mají na sobě, i když i to o něčem vypovídá, to podstatné je samozřejmě uvnitř.
Autenticita? Osobně si pod tím představuji používání co nejdobovějších materiálů a předmětů, snaha o činnosti, které mohli probíhat v těch historických dobách. Je mi jasné, že ne každý člověk má ty možnosti vlastnit vše hned "stylové", že se tím třeba propracuje časem...
Když to rozvedu na některé věci - mobily, igelitky, oranžové pily, boty, plastové hračky, sirky, zapalovače, lahváče, cigarety, konzervy, sirupy, džusy atd..ono by se toho našlo hodně, a střílím od boku, co mi zrovna přijde na rozum - to vše na táboření podle nás nemá co dělat nebo to má být schované někde hluboko pouze pro případ nutnosti (džus asi teda nee:-).. NIkdo se nechce pouštět do debat a hlavně rozhodovat o takových věcech jako nošení toho či toho, protože kdo z nás na to má morální právo, a hlavně by to mělo být o soudnosti každého z nás... Pokud si myslím, že na to opravdu mám...
Jednou mi číkal jeden člověk - tuším Dyk od České Lípy - že se mu hrozně líbí havraní čapka Psích vojáků, a že si ji vyrobí a bude mít ve wigvamu. Vzhledem k tomu, že se zajímá o Apače mi to přišlo divný. A pak začal rozvíjet "ospravedlňovací" teorii o tom, že to bude jako válečná kořist, aby ji mohl mít ve wigvamu... Celé mi ot přišlo silně uhozené...
Proč vymýšlet způsoby jak si něco ospravedlnit, když ta samotná kultura, o kterou se zajímám mi umožňuje tolik "možností"...?
Tím jsem chtěl jen naznačit, že proč si vymýšlet nějaké teorie, když mám spoustu jiných možností... Stejné je to s tou stylovostí....dle mého názoru...
Ještě jedna věc mne napadla... s těma ženskýma. Kdyby všechny ženský zajímalo táboření a indiánská kultura třeba tak jak nás chlapi, asi by uměly týpí postavit sami, ale nejsem si jist, že to většina našich žen umí (omlouvám se těm, které to umí - tohle není útok). Ahrozně rád bych si vyslechnul jejich připomínky, jak psal Osni, byo by to jistě hrozně podnětné.. (Tak šup s tím sem:-))
Rád bych diskutoval o konkrétních věcech z té výzvy...
Pro dnešk končím, Mára...

[Eagle-Eye]

Mám pocit, že abychom si v tom udělali určité jasno, je třeba celou problematiku "stukturovat", tedy rozdělit na jednotlivé části a "zkoumat" každou zvlášť.

Jednou takovou částí je část "vizuální", tedy jak věci vypadají, další část jsou řekněme dobové činnosti, či vzorce chování.

Zatímco k té druhé části se necítím být kompetentní se vyjadřovat, napíšu něco k té první.

Vizuální část by měla být

1) Systematická
2) Ideálně estetická

Tou systematičností mám na mysli, že všechny prvky oblečení a výbavy by měly korespondovat co do oblasti a doby.
A tady jsme u toho, co Námomókohóta zmínil jako "tvorbu postavy". To je základní fundament, pokud má mít celá věc logiku.
Každý musí představovat určitou postavu, která přesně zapadá do určitého kmene a doby (s tolerancí 5-10 let).

Prostě není možné být jenom "indián", nebo "pláňák". Je třeba mít přesně vymezený kmen a dobu a tomu podřídit veškerou výbavu a oblečení.

Například Lakota-1860, Yankton 1830, atp. Veškeré reálie, které pak člověk používá by měly zapadat přesně do tohoto rámce.

V tomto pojetí není žádný prostor na spekulace, či fantazírování, vše je dané.

Získávat zdroje je možné:

1) Z dobových fotografií
2) Z piktogramů
3) Ze studia originálů
4) Z písemných záznamů, studií, atd.
5) Z dobových maleb

Osobně, než si vyrobím jakoukoliv věc na "svoji" postavu, tak se snažím zjišťovat informace z co nejvíce zdrojů a platnost si ověřovat "do kříže".
Snažím se i sladit kombinaci různých částí oděvu, aby "seděly" podle dobových fotografií (například určité oblečení se nosilo často v kombinaci s jinou částí oblečení, atd.)

Zde je dobré se řídit zásadou, že by se mělo používat to, co bylo běžné, ne to co bylo možné. Tedy vyvarovat se veškerých výstřelků, extrémů, či spekulací, co by mohlo být možné.

Zde musím napsat, že když se podívám na většinu českých, ale i zahraničních táborníků, marně se snažím rozeznat, kdo představuje jaký kmen či dobu.

Většina lidí je oblečena do jakýchsi neidentifikovatelných šatů, u kterých nelze odhadnout ani dobu ani kmen. Některé kreace patří do říše čiré fantazie.

Odhadem pouze 10% lidí má dobře vymezenou postavu a dokáží ji převést "do života". Ostatní je naprosto neidentifikovatelná změť čehosi neurčitého.

Prostě není možné si udělat jenom "náprsenku", protože vzhled náprsenek se lišil co 3 roky. Jiné byly v roce 1870 a jiné byly v roce 1875. Jiné byly na jižních pláních a jiné na centrálních. Některé kmeny je nepoužívaly vůbec. Tohle všechno hraje roli.

Každá věc musí mít přesné dobové a kmenové zařazení a musí být zdůvodnitelná a zdokumentovatelná. Každý by měl být schopen exaktně obhájit každou svoji věc, co do tvaru designu, výzdoby atd. a to v historických souvislostech.

Další věc je záležitost estetcká. Věci by měly být hezké, měly by ladit, působit malebně. I některé dobové věci mohou být ohavné, jednu z nejhorších věcí, kterou považuji insulaci základního estetického cítění je použití látkové bělošské košile v kombinaci s bederkou a holýma nohama (ať už s mokasíny nebo bez), většinou chlupatýma. Teoreticky je tato kombinace dobová, ale v praxi vypadá otřesně.

Zastávám názor, že jako Slované máme velký handicap ve vzheldu vzhledem k mongoloidním indiánům a tento bychom měli kompenzovat vhodným výběrem oblečení, který "potlačí" odlišné rasové prvky našich postav.

Tedy zejména je dobré co nejvíce se zdržet používání bělošských věcí, jako jsou právě látkové košile a látky vůbec (raději bizoní plášť než deku, raději kožené oblečení než látkové, vyhnout se kloboukům, atd.)

Není nic horšího, než proplešatělý chlap slovanské postavy v nabírané látkové košili a v bedece. Často se dívám na tyto postavy na fotkách a přemýšlím, co se nám svým zevnějškem snaží sdělit.

Pokud podobnou fotku ukážu nějakému známému, většinou vůbec netuší, co se daný člověk snaží zpodobňovat, ale indiána v tom neuvidí ani při nejlepší snaze.

Jeden můj kamarád tomuto syndromu říká "jánošíkování". Tedy "jánošíkování" je třeba pokud se možno se obloukem vyhnout.

[vlk]

ak by Vas to zaujimalo, za seba mozem po skusenostiach zo Slovenska povedat, ze sa do toho oplati ist. zelezo sa cisti ohnom, euroindianske tabory trvanim na dohodnutych pravidlach...
len ak by som mohol pripomienku, pila by mala byt schovana a v taborovom kruhu by nemala byt na ociach, ale nezakazoval by som ju uplne. predsa len chystanie niekolkych kubikov metrovice do 7m tipi (v pripade ze majitelka ma rada teplo), alebo dreva na pow-wow si s lahkou sekerkou alebo tomahawkom neviem celkom predstavit. nehovoriac o tom, ze v pripade nedostatku dreva je pilenie setrnejsie ako rubanie...

po mnohych hodinach debat s ludmi co robia LH v roznom stupni som si vypracoval vlastnu teoriu:
autenticke = bezne a TYPICKE pre danu dobu a miesto, nie to co je MOZNE (ako hovori kamos od raneho stredoveku "obhajit sa da aj hov.o").
opiti Sajeni vrazdiaci sukmenovcov, modre plaste na Vranich tipi, Vranie tipi stavane so stvorcovym podorysom,... to vsetko je mozne, a dokonca bolo zaznamenane, ale nieje to typicke, cize maximalne tak autenticka uchylka(?!?)

prajem Vam vsetkym pekny den!

PS:kto chce vediet preco Vrany mohli nosit celenku z orlich pier za urcitych okolnosti aj bez zasluh, ma tri moznosti: nastudovat, opytat sa, prist do Sumperku, ked bude tema "pokryvky hlavy" (alebo nejak podobne)

PPS:definicia na dnesny den:
pseudoeuroindianska kultura - ked sa napr. americky indian hraje na to, ze je europan (beloch), ktory sa hraje na to, ze je americky indian. (no offense)

[JCC]

V následujících odstavcích prezentuji vlastní pohled na dění, dávám prostor, pro nesouhlas.

Moc se mi k tomuto tématu, ale i k vzniklé diskusi přispívat nechtělo, protože se rozhodně nemohu považovat za stylového a mám tak nějak pocit, že nejsem příliš hoden. Taky mi přijde celkový směr diskuze trochu vyosen, podobně jako směřuje i přístup mnoha lidí zde, tedy od ocasu k hlavě... Jenže právě tímto směrem je to nejkratší cestou do****** (sám/a si doplň). Když si raději pod zástěrkou Living History (tento termín je v našich vodách vykládán odlišně) ospravedlňuji nošení, výrobu, používání věcí, které jsou, co do lokality a letopočtu autentické spíše po stránce matematické (rozuměj, rozhoduji o autenticitě na základě jen těžko dokazovatelné a velmi nekonkrétní pravděpodobnosti), směřuji přímo tam, kam jsem zřejmě směřovat nechtěl, tedy pokud to myslím se "stylovostí" skutečně vážně vážně vážně... Je otázkou, proč to ono, naše krásné hobby, vlastně dělám a kam bych se chtěl posunout.

Snad se nepomýlím, když se budu domnívat, že všichni, kdož jezdí tábořit, dělají své hobby z jisté části právě za tímto účelem. Táboření je tedy jakési přenesení znalostí a dovedností do praktické roviny. Leckde už jsme na pomezí praktičnosti a stylovosti narazili, dovolte mi však ještě jeden malý příkládek. Musel bych se chytit za nos, kdybych si neuměl vyrobit lenošku, nebo si ji jiným způsobem neobstaral, a tak ji nahradil bambusovou, nebo rákosovou roletou koupenou v ikeii nebo jysku apod, než bych ji prostě jen oželel. Pokud by mi to nepřipadalo ani trochu divné, asi bych to se "stylovostí" moc upřímně nemyslel. Snad víme, kam tím mířím...

Vždy se pro cestu, kterou půjdeme, rozhodujeme sami, já vám do výběru mluvit nehodlám, myslím si, že nikdo by neměl. Každý máme jiné možnosti, jiný náhled na věc, jiné názory. Důležité pro naše rozhodování by však mělo být to, jak to tehdy opravdu (rozuměj velmi, velmi pravděpodobně) bylo a jak to lze přenést do doby dnešní... Vlasy, vousy a jiná ochlupení, barva kůže, jazyk, témata rozhovorů, mentalita a s ní spojené hodnoty, tím vším, i dalším, se od indiánů lišíme a vždycky lišit budeme, proč o tom tedy dál diskutovat. Ať každý udělá, co uzná za vhodné, ku prospěchu vlastní věci, v zájmu autenticity, pro sebe a svůj dobrý pocit, pro dobrý pocit komunity, pro dobrý pocit z přiblížení se. Chceme-li se bavit, bavme se o tom, co chceme podpořit, ne co (ne)zakázat.

Vždycky se ptám, jaký má to či ono význam, jaký má význam vlastnit zdobené oblečení, čelenku, čapku, kopí, ten nebo ten vzor, tu a tu insignii, často nalézám jen to, že by to bylo pěkné, kdybych to měl... Ale co z toho mám, když to jen mám, mám na to, abych to měl? Nemluvím o způsobech pořízení "čehokoli", brž o důvodech jeho vlastnění ("čehokoli")... Moc toho nevím, tak se snažím učit, od těch zkušenějších, ale co se vlastně mám učit? A co se mají učit ti ostatní, méně zkušení, a od koho? Poraďte přátelé...


... jen si mne suďte...

[Píta Ominí]

Musím říci, že se mi líbí jak Márův přízpěvek tak i Eagle-eye, byť je pojat trochu "vědecky", je výstižný. No nejsem profík, jako spousta lidí mezi námi, takže mé dobové relikvie občas poněkud pokulhávají a našlo by se tam hodně chyb. A taky vím, že nejsem schopen dosáhnout toho, o čem Eagle-eye psal (časově, finančně i jinak; nerad vyšívám, i když se mi to líbí, tak raději dělám časově méně náročné výrobky, nebo se raději naučím posvátnou či taneční píseň, kterou za rok využiji stokrát více, než třeba svoje legíny) Ale snažím se, tudíž vítám i jakékoliv přopomínky a i na táboření si rád pokecám s lidma, co tomu rozumí a řeknou mi, jak by tu věc, co třeba mám, udělali jinak. A možná i o tom to trochu je.

Jednou takovou částí je část "vizuální", tedy jak věci vypadají, další část jsou řekněme dobové činnosti, či vzorce chování.

Ta první část se dá popsat dobře, a taky tak udělals. u té druhé myslím, že je to nemožné.

A k těm názorům ženských - jak jsem říkal, z toho, co slýchám, jsou více na praktičnost a na to, aby to mělo smysl (tedy mluvím za pár žen z mého okolí, ne za všechny ). Nestačí jim hrát si. Třeba jeden konkrétní příklad vůči válečným spolkům u nás. Nemají rádi, a přijde jim směšné, když se honorují spolky (třeba jako na halových pow wow), když jsou tam i spolky, o kterých nikdy nic neslyšely atd. Pro ně má chlap - bojovník, nebo spolek váhu, když skutečně jsou v povědomí lidí, dělají něco pro ně, starají se o druhé, pomáhají, organizují, a ne, když si jen udělají regálie a pak se s nimi honosí po táboře, nebo jdou čestně na grand entry (a tady je asi nejvíce cítit rozdí mezi LH a living) Zvláště pak, když jsou to spolky, které jsou obšlehlé - což v podstatě u LH ani jinak nejde. A indiáni za velkou louží jim stále věří, mají je v úctě, dělají obnovy a hlavně - mají napojení, mají nějaké,mnohdy duchovní kořeny původu spolku. Tudíž mají i sílu. U nás je to tak nějak umělé. Vím, o čem mluvím, protože jsem to dělal také, byl jsem u Lišek, z kterých jsem pak musel odejít kvůli tabu co se vztahuje k mé černonožské dýmce. Ale i tak. Tam jsme se sice jednu dobu snažili hodně zaměřit na děti, něco jim vštípit, motivovat je, vymýšlet pro ně činnost během táboření, ale i to časem vychladlo a nikomu se do toho nechce. K čemu pak takový spolek je a kdo má právo honosit se kopími a já nevím čím. Vždycky si představuju, co by na to řekli indoši. Co by na to řekl třeba Wilmer Mestes, člen liščího spolku u Lakotů, za kterým jsem jeli (ale nezastihli doma), kdybych mu řekl - "Víš, my u nás máme taky liščí spolek." No asi by se urazil nebo mě zabil Tím nechci nikoho napadat, vím, že je tu taky dost lidí, co jsou v různých spolcích, fakt makají a dělají pro druhé. Ono je možná lepší vytvářet si spolky nové, vlastní, jenže když si člověk přečte původy všech společností u indiánů, tak i tak by to vyšlo ve výsledku uměle a bez síly. Takže si myslím, že pro holky může mít chlap na hlavě hromadu orlích per a honosit se já nevím jakou spolkovou zástavou, ale pokud se pak třeba bojí jednat s lidmi, nebo celkově nedělá nic, než se párkrát za rok projde v průvodu, tak ho respektovat nebudou a úcta tam nebude.( k tomu musím dodat, že lidí, kterým byly dány čelenky třeba na Rychtářově či jinde, a vzešlo to od lidí, si váží, rovněž i těch, co je nemají a makají)
Taky jsem mockrát od ženských slyšel, že je to sice hezké, když někdo umí střílet perfektně z luku nebo házet tomahawkem, ale k čemu to je, když neloví. Je to pro ně něco, co je mrtvé a důležité je to, co se dá přenést a také to, jak se chlap dokáže postarat.
Ještě k tomu druhému bodu - dobové činnosti, či vzorce chování - napadá mě věc, co jsem zažil u Černonožců - když vynechám spolky (od chlapeckých po mužské a prestižní), které tam stále velmi živě fungují, tak co se týče válečník jako takového, podařilo se jim úžasně mnohé prvky přenést do současnosti a žít tím. Oni jsou opravdu velmi hrdí a pěstují si bojovnický odkaz, a přenesli to, co se dalo (neboť už nemohou jezdit krajem a skalpvat nepřátele, jen pár jedinců to dělá ve válkách v muslimských zemí, ale to je jiný způsob)- tudíž starost o lidi, pomoc lidem a to, aby si získali jejich úctu. Tvrdí, že nejtěžší boj svádí člověk ne s nepřítelem na bitevním poli, ale sám se sebou, a tak se tam v určitých bojovnických fakcích snaží pracovat na svých negativních stránkách a snaží se zlepšovat, co jim nejde, aby byli dobrými lidmi (samozřejmě ne všichni, jen určití tradicionalisté; nic není ideální). Takže to jsou třeba aspekty bojovníka, které se jim podařilo přenést z minulosti do dneška. A když se někdo rozhodli jít u nich touto cestou, nemají s ním celkem slitování, jsou na něj v určitých situacích tvrdí, protože ho chtějí zocelit, aby byl schopen starat se a myslet na druhé. Aby byl bojovník.
A ještě jedna věc mě teď napadla - u nás jsou často honorováni právě jen muži, ale kolikrát je za tím vším v pozadí žena. A nebo kolik práce a nápadů dělají ženy, ale "čelenku" nedostanou. Napadají mě z hlavy jen všechny ty hostiny (ať už spolkové, táborové či jiné), patchworkové deky pro tanečníky či organizátory pow wow a jiných akcích, jejich úloha jako matek atd. Pravdou je, že naše táboření (nebo i obřady) jsou povětšinou jen mužská, ženy jsou až "v druhé řadě", což ale u indiánů nebývalo a ani není (i když si mnoho lidí mylí, že ano) a hrály významnou roli jak v táborovém životě, tak i duchovním, při důležitých ceromoniích atd.
Tak toliko jen k pár příkladům. Jinak je lepší zeptat se ženských samotných, když to přetlumočím, vyspílají mi, že jsem to řekl blbě

[Eagle-Eye]

Mám na srdci ještě jednu věc. Hodně jsem nad tím přemýšlel a myslím, že nejdůležitější na tom, co člověk a jak to dělá je, aby ho to bavilo.

Když ho to nebaví, tak je lepší to nedělat.

Jednou mi řekl jeden woodcrafter, že to, jak přistupuju k hobby po materiální stránce je spíše forma modelaření. No ale na konec, proč ne? Modelaření může fajn zábava, když to člověka baví.

A o tom to je, když tě to baví, tak to dělej, když tě to nebaví, tak to nedělej.

Domlouvání pravidel není snahou někoho druhého šikanovat, jak to může někdo chápat. Někteří to chtějí dělat dobře proto, že je to tak baví. A naopak je to nebaví dělat tak, že dobovost stojí za pendrek.

To byl hlavní důvod, proč jsem v poslední době přestal jezdit na akce. Vůbec mě to tam nebavilo. Celková atmosféra a přístup většiny účastníků byl takový, že mi to spíše ubíralo síly než přidávalo.

Jsem aktívní člověk a mám rád aktívní a rázný přístup k věcem, pasivita a lhostejnost mě nebaví. Ale druhé třeba zase baví pasivita, ležérnost a lhostejnost. Tak jsem prostě přestal jezdit a nejsem sám, ze stejných důvodů přestává jezdit řada lidí.

Na jednom nedávném táboření jsem se prošel po louce a po cestě jsem zakopnul o velkou plastovou Tatru a pak kyblíček s lopatičkou a další plastové hračky, které se tam povalovaly. Pak proti mě šla skupina holek které uprostřed tábora jedly sváču (chleby asi se salámem), pěkně v igelitových pytlících nebo papírových sáčcích.

Tohle mě nebaví. Ale pokud se tábory takhle vedou, asi to ty lidi takhle baví. Proč ne. Proti gustu žádný dišputát.

Raději vyději ze svojí rodinou a budu se snažit, aby to za něco stálo, než se účastnit hromadné akce, jejíž pojetí je mi cizí.

[Eagle-Eye]

Jinak k těm bodům, co psal Mára hned na začátku, myslím, že to se snaží zavést je naprosté minimum.

Co se týče třeba té pily, když už se bez ní někdo neobejdete, ušijte si na ni plátěný vak. Třeba z týpioviny nebo nějaké hrubé třeba lněné tkaniny.

Na fotce tábora Vran z roku 1871 je pootevřené týpí a je částečně vidět interiér a jsou tam vidět různě velké režné pytle plné věcí. Tyto pytle pocházejí z ardmádních nebo i civiliních zásob (mouka, kukuřice, fazole). Takových pytlů byla celá řada v celé řadě velikostí a indiáni je dost používali, často z nich vyráběli i liningy.

Není problém našít řadu takových pytlů, materiál se dostane v řempu. Pila, ale i jakékoliv jiné věci se tam dobře schovají. Je to levné, snadno vyrobitelné a na 2.pol. 19.století naprosto dobové.

[Eagle-Eye]

Další oblast je zdobení. Někteří lidi si pletou dobovost a zdobnost.
Dobové neznamená zdobené. Troufnu si říct, že velká část věcí ve starých indiánských táborech byla nezdobená, obyčejná.

Špatný náhled na dobovst zde také mj. zavedl Wanbli, který produkoval celou řadu vzhledově atraktivních věcí, které byly sice dobře prodejné americkým turistům nebo Němcům, ale velmi dobové nebyly.

Přezdobený, kolotočářský styl, plný exotických quillových technik, často zcela nesmyslných, je stejně extrémní a špatný a nedobový jako "jánošíkování".

Bohužel ještě dnes je spousta lidí ovlivněna tímto "Wanblistylem", který povauje za jakousi pomyslnou metu.

V poslední době se stále více uchyluji k obyčejným, nezdobeným, ale plně funkčním věcem. Není na nich nic špatného. Naopak.

Ale i zde je třeba zachovávat správné proporce, materiály a techniky výroby, podle dobových originálů.

[Píta Ominí]

Vždy se pro cestu, kterou půjdeme, rozhodujeme sami, já vám do výběru mluvit nehodlám, myslím si, že nikdo by neměl. Každý máme jiné možnosti, jiný náhled na věc, jiné názory. Důležité pro naše rozhodování by však mělo být to, jak to tehdy opravdu (rozuměj velmi, velmi pravděpodobně) bylo a jak to lze přenést do doby dnešní... Vlasy, vousy a jiná ochlupení, barva kůže, jazyk, témata rozhovorů, mentalita a s ní spojené hodnoty, tím vším, i dalším, se od indiánů lišíme a vždycky lišit budeme, proč o tom tedy dál diskutovat. Ať každý udělá, co uzná za vhodné, ku prospěchu vlastní věci, v zájmu autenticity, pro sebe a svůj dobrý pocit, pro dobrý pocit komunity, pro dobrý pocit z přiblížení se. Chceme-li se bavit, bavme se o tom, co chceme podpořit, ne co (ne)zakázat.

velmi výstižné. No i když se různě v debatě větvíme a odbočujeme atd. (tedy když mluvím za sebe), tak to pro mě bylo ponětné. Ale asi se už vyjadřovat moc nebudu, řekl jsem, co jsem chtěl a dál si jen rád přečtu. Myslím, že každý názor tady měl něco do sebe a o to snad i jde.