Sapazi má pravdu. Taky mám mokasíny s podrážkou z jeleního krku, ovšem ze suroviny. Jelením krkem jsem myslel ten chemicky vyčiněný, nenapadlo mě, že se to dá zobecnit.
Píta Ouminí píše:A co když je pak mokasín ze surovkové podrážky hotový a promáčí se? Nesrazí se to pak taky, enbo to přeci jenom podrží vrchní jelenice?
Asi je to v tom chození. Mám pocit, že když se v mokasínách běžně chodí, přizpůsobí se noze a pak už se nesráží ani opakovaným namočením a schnutím. Tedy o něco málo se srazí vždy, ale ne zásadně.
Píta Ouminí píše:
V tom případě by mě zajímalo, proč to Indiáni dělali, když to šlo tak blbě. Nebo že by to celé dělali za mokra, a pak v tom chodili, než to na noze uschne, jak někde píšou? To by se pak teoreticky tak srazit nemuselo ...
Vím, jaký jsem měl problém otočit celovyšívané černonožské mokasíny (overlay stitch), a to jsem měl podrážku z krku, ze surovky bych to asi neobrátil nikdy.
Šili to naruby z praktických důvodů, líp se to šije a líp to pak vypadá a to otáčení se musí nějak překousnost. Pravděpodobně tu surovinu indiáni mokřili, jinak se to otočit nedá a řekl bych, že si mokasíny nazuli a chodili v nich do vyschnutí. Pak se podrážka nesrazí.
Jinak jen tak pro zajímavost, některé originál podrážky co jsem viděl, byly dost tenké, takové šlupičky, některé byly takové polovyčiněné a u Vran je často vidět, že je podrážka skoro stejně měkká jako svršek.
Taky jsem si všimnul, že většina podrážek má intaktní epidermis. Domnívám se, že indiánky surovinu z chlupové strany neškrábaly. Prostě očistily za mokra mázdry a chlupy nechaly přirozeně odpadnout (buď namočením do louhu, do bahna, zahnitím nebo jinak). Ušetří se tak pracné škrábání. U nás většina hobbystů škrábe surovinu za sucha z obou stran a zřemě to není původní indiánská metoda. Moc pracné a naruší se epiderm a tím i kvalita suroviny.
Vám, co vyšíváte jak draci takováto malá plocha musí připadat směšná, ale já jsem se fakt musel překonat 
