www.indiani-diskuse.cz

Tak jsem dokončil nové černonožské mokasíny pro moji ženu.
No, a řekl bych, že jsem se, co se korálkování týče, na dlouhou dobu vyčerpal Vám, co vyšíváte jak draci takováto malá plocha musí připadat směšná, ale já jsem se fakt musel překonat
Materiál: jelenice (chemická), sukno, sead a pony beads
Vršek jsem zatím jenom zahnul dovnitř, délku střihnu až na její noze (teprve to dostane k narozkám)
Jakékoliv postřehy, kritiku, vítám

pěkné, ale ten jelení krk bych přišíval opačně

pěkné, ale ten jelení krk bych přišíval opačně

Jako tou hladkou stranou dovnitř? Přijde mi, že to by pak nasávalo ještě víc. I když se krky údajně nepoužívaly a je to český "vynález", tak jsem ho tady použil, protože to budou slavnostní mokasíny, na oslavy, obřady, pow wow atd., na žádné lítání po lese, na to se mi krk moc neosvědčil, ale na tancování pohodlné ...

Mně se mokasíny designově moc líbí. Jsou jednoduché, ale moc hezké a je na nich vidět, že jsou černonožské.

Jedinou výtku bych měl k materiálu. Na podrážky se jelení krk skutečně nikdy nepoužíval. Je to další český oblíbený a hojně rozšířený výmysl.

Podrážky dobových mokasín se dělaly téměř výhradně ze suroviny, cca 2-3mm silné. Všechny ostatní materiály jsou mimo.

Stejně tak svršek by měl být vyroben z mozkem činěné kůže. Chemická je nejen nedobová, ale i nepraktická, protože se po namočení hodně roztahuje, stejně jako krk. Mokasíny se tak mohou zvětšit klidně o 2-3 čísla.

Díky za rady, člověk se pořád učí. Pro mě to byla taky novinka, když mi to říkal Čangleška po debatním krůžku, že se krky nepoužívaly, ale jen surovka. A co udělá taková podrážka ze surovky v mokru, to musí být celkem oslizlé, ne?

Oslizlé ne, surovka se mokru normálně časem namočí, ale neudělá to nic, jenom to bude mokrý. Důležité je mokrou surovinovou podrážku sušit pomalu a dál od ohně, aby se nevysrážela přímým žárem.

Jinak surovka taky solidně klouže, zejména v lese v kopci. Holt na pláních jsou za 1) jiné podmínky a za 2) pláňáci jezdili všude na koni, často i k sousedovi o pár týpí vedle

Ještě se zeptám - když se přišívá ta podrážka ze surovky, musí se trochu namočit, aby šla propíchnout, nebo to jde i tak. Nemám zkušenosti s propichováním surovky, kdž to nejde naskrz, ale jen částí, jako u mokasínů. Díky za rady.

To záleží na konkrétní surovce. Asi bude jiná, jestli bude z krávy, z býka, z bizona, ze starého, z mladého, z jelena, atd.

Ale většina jde propíchnout přez rožek sedlářskou jehlou s tříhrannou špičkou, i bez namočení. Ale s kleštěma. Nebo je možné dírky předpíchat šídlem.

Když ten okraj podrážky namočíš, tak to půjde propichovat líp, ale má to tu nevýhodu, že se okraj po uschnutí zdeformuje.

Prvně jsem namáčel celou podrážku do vody, pak jsem šil v pohodě, ale když podrážka uschne, tak se umí srazit i centimetr nebo i dva. To je problém.

Tak jsem začal namáčet jenom okraj podrážky, to už je lepší, ale taky se po uschnutí deformuje.

Tak šiju na sucho, taky se to dá. Ale správně se mají mokasíny sešít opačně a otočit, indiáni to tak dělali, ale trpí tím výšivka, špastně se to dělá a je to namáhavé.

Já ušiju mokasínu obráceně pouze z půlky (od paty ke špici), otočím (což jde lehce) a zbytek došiju z líce, dá se to zamaskovat tak, že není poznat, že to není otočené.

Ideální rawhide je silný tak 3mm. Hodně se na podrážky používal i rawhide z vysoké.

Eagle-Eye píše: Na podrážky se jelení krk skutečně nikdy nepoužíval. Je to další český oblíbený a hojně rozšířený výmysl.

Zkusil bych toto tvrzení přeložit do češtiny, aby případní neznalci poměrů zbytečně nezahazovali krk z jelena.
Podrážka na těchto mokasínách je vyrobena ze spařeného jeleního krku. Tento materiál vzniká jako odpad při chemickém činění v Solnici. Není to k ničemu dobré, jen jsme z toho začali dělat mokasíny, když už je to odpad- za pár korun. Není to příliš vhodný materiál, vlastnosti má mizerné ale pro začátečníka je dobrý dost.
Sám mám mokasíny z krku nekolakatery a jediný problém vidím v tom že se zanedlouho krk rozpadne a botky se šijou znovu. Rawhide mám plný kůlny a stejně některé botky šiju z krku. Oproti rawhide je ale mnohem lepší na zimu, na chůzi po svahu či na trsání v tělocvičně
Indiáni na pláních vskutku nepoužívali spařený jelení krk ze Solnice, nejspíše proto že tato továrna ještě neexistovala taky je trochu daleko.
Což ovšem nezamená, že by se na podrážky nemohla použít kůže z jelního krku- z jelena se dělala i surová kůže , tak není důvodu proč ji nepoužít na podrážky. Krom toho lze klidně na podrážku použít i vyčiněnou mozkovici, pokud je dostatečně tlustá a tuhá- což jelení krk splňuje.

Prvně jsem namáčel celou podrážku do vody, pak jsem šil v pohodě, ale když podrážka uschne, tak se umí srazit i centimetr nebo i dva.

A co když je pak mokasín ze surovkové podrážky hotový a promáčí se? Nesrazí se to pak taky, enbo to přeci jenom podrží vrchní jelenice?

Tak šiju na sucho, taky se to dá. Ale správně se mají mokasíny sešít opačně a otočit, indiáni to tak dělali, ale trpí tím výšivka, špastně se to dělá a je to namáhavé.

V tom případě by mě zajímalo, proč to Indiáni dělali, když to šlo tak blbě. Nebo že by to celé dělali za mokra, a pak v tom chodili, než to na noze uschne, jak někde píšou? To by se pak teoreticky tak srazit nemuselo ...
Vím, jaký jsem měl problém otočit celovyšívané černonožské mokasíny (overlay stitch), a to jsem měl podrážku z krku, ze surovky bych to asi neobrátil nikdy.

Sapazi má pravdu. Taky mám mokasíny s podrážkou z jeleního krku, ovšem ze suroviny. Jelením krkem jsem myslel ten chemicky vyčiněný, nenapadlo mě, že se to dá zobecnit.

Píta Ouminí píše:A co když je pak mokasín ze surovkové podrážky hotový a promáčí se? Nesrazí se to pak taky, enbo to přeci jenom podrží vrchní jelenice?

Asi je to v tom chození. Mám pocit, že když se v mokasínách běžně chodí, přizpůsobí se noze a pak už se nesráží ani opakovaným namočením a schnutím. Tedy o něco málo se srazí vždy, ale ne zásadně.

Píta Ouminí píše: V tom případě by mě zajímalo, proč to Indiáni dělali, když to šlo tak blbě. Nebo že by to celé dělali za mokra, a pak v tom chodili, než to na noze uschne, jak někde píšou? To by se pak teoreticky tak srazit nemuselo ...
Vím, jaký jsem měl problém otočit celovyšívané černonožské mokasíny (overlay stitch), a to jsem měl podrážku z krku, ze surovky bych to asi neobrátil nikdy.

Šili to naruby z praktických důvodů, líp se to šije a líp to pak vypadá a to otáčení se musí nějak překousnost. Pravděpodobně tu surovinu indiáni mokřili, jinak se to otočit nedá a řekl bych, že si mokasíny nazuli a chodili v nich do vyschnutí. Pak se podrážka nesrazí.

Jinak jen tak pro zajímavost, některé originál podrážky co jsem viděl, byly dost tenké, takové šlupičky, některé byly takové polovyčiněné a u Vran je často vidět, že je podrážka skoro stejně měkká jako svršek.

Taky jsem si všimnul, že většina podrážek má intaktní epidermis. Domnívám se, že indiánky surovinu z chlupové strany neškrábaly. Prostě očistily za mokra mázdry a chlupy nechaly přirozeně odpadnout (buď namočením do louhu, do bahna, zahnitím nebo jinak). Ušetří se tak pracné škrábání. U nás většina hobbystů škrábe surovinu za sucha z obou stran a zřemě to není původní indiánská metoda. Moc pracné a naruší se epiderm a tím i kvalita suroviny.

tak teď bych to zkusil uvést na pravou míru já....
Mokasíny z podražky ze suroviny se vždy šily naopak a pak se převrátily. Já sám jsem již několikatery vyšívané takto převracel a to i jedny s multiplovou výšivkou a vpohodě...
Dost to ale prověří kvalitu výšivky
Rawhide se rozhodně nenamáčel ani nijak nezvlhčoval - fígl je v tom,že bizoní rawhide je úplně něco jiného,než rawhide kravský....pokud je dobře udělaný jde propíchnout jehlou i bez použití kleští či šídla....
Měl jsem i takový kravský rawhide,ale to je spíše vyjímka,že byl takto měkký.
Problém je možná to,že každý český hobbysta si pod rawhide představí tvrdou nevyčiněnou kůži,ale co se týče indiánského rawhide,opak je pravdou....je to v podstatě velmi silná,ale poměrně měkká kůže....

Když už se někdo rozhodně použít chemický krk na podrážku (anoba i na svršek), doporučuji

nahkoxhaáhketa píše: ten jelení krk bych přišíval opačně

má to více důvodů.
1, masová strana není tak škaredá
2,neklouže to tolik
3, při propichování "jen za rožek" přišíváte tu část s epidermem, tedy tu pevnější
4, Chemický epidermis zvenčí se roztrhne o první šutr a pod trhlinou zbyde jen ta houbovitá část- pokud je to hladkou stranou dovnitř tak houbu o šutr jen tak netrhnete a když už, trhlinu podrží pevnější epidermis zevnitř.
5, jo, a ta houba nasaje mnohem víc tuku na impregnaci

Tak jsem konečně dodělal nové černonožské sedačky, 2 ks (na fotce jen
jeden ) - délka cca150 cm, šířka dole 80 cm, nahoře 40 cm.

Tak jsem pro kamaráda dokončil konečně dýmkový vak v černonožském stylu. Není to úplně ono, ale je to asi největší beadwork, jaký jsem doposud dělal . Je to na chemické jelenici (solničce), sead beads, okraj pony beads