šajeni

[Métá?xestse Ohnéssese]

Loňské vánoce jsme prošvihli, ale tak snad letos
Tichá noc, svatá noc šajensky
a omlouvám se, že začínám tohle téma takovou kravinou

[Dva ps]

Tak to je věc. Zvukový soubor by k tomu nebyl?

[craven]

někde víc informací obrázků fotek a podobně o tomto kmeni?

[Métá?xestse Ohnéssese]

Zkus google, nebo vyhledávání na seznam.cz
Myslím, že Ti to vyhodí hromadu odkazů....
Zkus se ptát na konkrétně, na takovéhle dotazy Ti těžko kdo odpoví něco kloudného...

[craven]

no google ajik seznam jsem zkoušel našel jsem nějaké obrázky i nějaké informace ale no... je to všecko v kostce rád bych pronikl hloubějí do toho to kmene a znal víc informací jako jejich náboženství kulturu a podobně no.

[Awe]

No, pak bych ti poradil sehnat si knihu Šajeni od Johna Moorea. V roce 2003 ji vydalo Nakladatelství Lidové noviny...

[craven]

ok dík moc bo jak jsem koukal na netu toho moc není i celkově o severoamaerických indiánech tak se budu muset poohlednout po nějké knížce...chtěl jsem koupit " Indiáni severní ameriky" ale nikde není na skaldě bohužel každopádně knížku šajeni si určo koupím.

[craven]

našel jsem dost dobré stránky o tomto kmenu a ne jen o něm ale myslím že o všech kmenech severní ameriky http://www.native-languages.org/languages.htm

[nahkoxhaáhketa]

jo to jsou docela pekny stranky

[Námomóhtóhta]

někde víc obrázků fotek o tomto kmeni?

[Námomóhtóhta]

Znáte někdo jaké všechny významy mohou mít pera ze straky?
Případně jaký může být různý význam samotné straky?

Vím o strace jako o vítězi Velkého závodu - tam bych tedy předpokládal význam pomocného ducha. Lze takto uvažovat i při druhotném použití jejich těl či per?

Další použití je u Tance duchů. Lze tam uvažovat o podobném významu jako na tanečních závěsech? Tedy jedno z prvních zvířat na bojišti - v tomto případě na mrtvých?
Mohly by se v tomto případě vyskytovat její pera např. na chřestidlech spojených s tímto hnutím, nebo přeneseně při hře ruky?

Něco dalšího? Budu rád za jakoukoliv reakci, ale jde mi o univerzálně šajenské pojetí, nikoliv o individuální ochranné zvířecí duchy.

[Wiyaka]

v súvislosti s použitím symboliky straky pri Tanci Duchov, vraj bol dôvod to, že straka bola pôvodným a asi dosť rozšíreným vtákom v Nevade, domove Wovoku a teda sa jednalo o poctu jeho osobe.

[Áhanátamao'o]

O spojování straky s Wowokou se zmiňuje Virginia Gigliová v Písních jižních Šajenek (str. 37). Informace pochází od Jamese Mooneyho, který o tanci duchů publikoval monografii. Píše: "Uctívali ji kvůli spojení s Mesiášovou vlastí, tedy Nevadou, odkud Wowoka pocházel, a mytologií jeho kmene." Straka byla pro Pajúty a další indiánské skupiny posvátná i bez tance duchů.

Straka obecná (Pica pica) a jí velice podobná straka americká (Pica hudsonia) jsou hojně rozšířené od Evropy přes Sibiř a východní Asii až do západní a centrální části Severní Ameriky. Zájem šamanů a obřadníků o straky je starobylý a indiáni si ho sebou přinesli ze Sibiře (viz Karl H. Schlesier, The Wolves of Heaven, str. 47). Byly pro ně důležité dvě věci, které straky charakterizují: (1) jsou to masožravci, predátoři a bojovní ptáci; (2) tráví dost času v blízkosti lidí. Všechny indiánské skupiny, v jejichž teritoriu se straky vyskytovaly, je považovaly především za posly posvátných osob na obloze, podobně jako krkavce a vrány. Odtud časté zobrazování těchto ptáků a časté použití jejich per na oděvech tanečníků tance duchů a předmětech s tímto kultem spojených. Často také figurují v písních k tanci duchů. Tito ptačí poslové zprostředkovávali kontakt živých s mrtvými předky, což byl důležitý prvek tance duchů.

A u Šajenů? U Šajenů hraje straka důležitou roli v mytologii. V mnoha mýtech se objevuje jako posel posvátných osob a pomocník lidí. Téměř ve všech verzích mýtu o Motsé'eóevovi (Sladká medicína) se tenhle velevýznamný kulturní hrdina proměňuje ve straku. Klíčovou roli pomocníka lidí pak hraje straka v mýtu o Velkém závodě, který lidem zajistil nadvládu nad zvířaty. Ocasní pera straky zelenomodře opalizují, což podle Šajenské tradice symbolizuje její spojení s nejposvátnější, nejvyšší sférou vesmíru, tzv. prostorem modré oblohy. Pera bývala často přivazována k různým předmětům používaným při obřadních lovech, např. k tzv. vidlorožím šípům (Grinnell, The Cheyenne Indians I, str. 290), a dalším šamanským předmětům, třeba opačnickým lukům (už zmíněný Schlesier, str. 69). Pokud jde o konkrétní Námomóhtóhtův dotaz na použití stračích per při hře s rukama (Hand game), která je s tancem duchů historicky spjatá, odpovídám ano, stračí a vraní pera Šajeni přivazovali k tzv. ukazovacím hůlkám (viz Gigliová, str. 37).

[Námomóhtóhta]

Moc děkuji jak za reakce, tak Ahanátamao´ovi za vyčerpávající odpověď.

...Ocasní pera straky zelenomodře opalizují, což podle Šajenské tradice symbolizuje její spojení s nejposvátnější, nejvyšší sférou vesmíru, tzv. prostorem modré oblohy. Pera bývala často přivazována k různým předmětům používaným při obřadních lovech, např. k tzv. vidlorožím šípům (Grinnell, The Cheyenne Indians I, str. 290), a dalším šamanským předmětům, třeba opačnickým lukům ...

Je tedy pravděpodobné, že by stračí pera vzhledem k jejímu spojení s otá´tavo´ome nepoužívala žena k ozdobení některé své věci nerituálního charakteru? Tedy pokud by k tomu neměla nějaký osobní důvod.
Případně: jaké pera by žena takto asi použila?

[Áhanátamao'o]

Nevím, jestli je možné poskytnout podrobný manuál k použití šajenské (nebo jakékoli jiné) kultury. Kultura je dynamická, vzniká interakcí stovek nebo dokonce milionů lidí. Můžeme maximálně mluvit o určité tendenci, tradici nebo převažující zvyklosti v určitém období. Nelze sestavit detailní algoritmus, který by předjímal, jak se v té které situaci přesně zachová jednotlivý Šajen, natož šajenské společenství a jeho kultura.

Ale abych nebyl jen nechutně abstraktní a nicneříkající, mám zato, že nějaká tabu při používání ptačích per v 19. století existovala a dodnes se na ně bere ohled, ale vztahovala se jen na několik málo ptačích druhů. Byla to hlavně tabu zakazující manipulovat ženám s válečnickými medicínami. Sem mohla patřit třeba pera mladého orla skalního, kterému Šajeni říkali méo'enetse (válečný orel). Další tabu se možná týkalo datla červenohlavého (Melanerpes erythrocephalus), který byl falickým symbolem. Na žádné tabu ohledně používání stračích per jsem nenarazil. Podle náznaků v už zmíněných Písních jižních Šajenek by se dalo spekulovat, že nebyl přístup žen ke stračím perům v šajenské kultuře nijak omezovaný. Dobrým vodítkem by mohly být dochované ženské šaty k tanci duchů. Pokud se nepletu, tak některé z nich zdobily svazky žlutých per z datla zlatého (Colaptes auratus), která byla symbolem plodnosti. Možná se na některých najdou i zbytky stračích per.

To, že je straka spojovaná s Prostorem modré oblohy (šaj. otá'tavo'ome), nemusí nutně ženy diskriminovat. Např. Moore (viz šajenský sborník Kroupy I, str. 66) uvádí, že u Šajenů byl počet mužů a žen nosících jména odvozená od tzv. posvátných ptáků, kteří patří do Prostoru modré oblohy a mezi které se řadí i straka, zhruba stejný.